Mazda MX-5 si vede deníček
Kam jsme jeli a jak se nám tam líbilo?
Při cestě zpět jsme při zajížďce přes Beskydy vjeli do husté mlhy. Pro Miatu bez mlhovek (*ehm* ani zadních *ehm*) to bylo trochu stresující.
Jak jinak se vydat na sraz přes kus republiky než Miatou?
Do motoru jsem dolil zbytek lahve oleje, tedy 200 ml. Následoval výlet na Olešnickou rozhlednu.
Je potřeba se zase trochu projet. Už tradičně kontroluji olej, děsím se, otevírám novou láhev a nechávám motor nasát 800 ml oleje.
Při čerpání benzínu jsem pozoroval, že do nádrže se vejde 40 litrů jakmile klesne ukazatel paliva pod E. Celkově má tedy nádrž 48 litrů (empiricky ověřeno) a ukazuje rozsah 40 litrů.
Dnešní cíl byla rozhledna Vyšicko v Mutěnicích. Získali jsme tak první snímky Miaty z ptačí perspektivy!
Při cestě zpátky se nás navigace pokusila protáhnout přes offroad úsek rozbité písčité cesty, kudy se nedalo bezpečně jet rychleji než krokem. Zajížďka „10 minut“ se nám tak pořádně protáhla. Naštěstí Miata vše v pořádku zvládla.
Vyrazil jsem na otočku na Hálův mlýn. Hned v prvních zatáčkách jsem litoval, že jsem si včera nedal více práce s uchycením jednotky centrálního zamykání. Kabeláž se uvolnila a překážela mi při práci s pedály.
S vypětím všech sil (a třemi přestávkami na zamotání kabelů mimo pedály) jsem dorazil k hobby shopu po cestě. Odskočil jsem si koupit kus drátu a kleště. Základní výbava na drobné opravy u cesty, ať už jde o uvolněné kabely, nebo upadlý výfuk. Dočasná oprava byla úspěšná, cesta mohla pokračovat.
Už ze zvyku jsem při jízdě kontroloval svůj odraz v lesklé karoserii umytějších aut přede mnou. Při třetím negativním nálezu levého světla jsem usoudil, že musela prasknout žárovka. Vybaven sadou náhradních žárovek jsem se rozhodl situaci napravit co nejdříve, ať si nedělám ostudu. Jenže ouha, bez šroubováku ani žárovku nevyměníš!
Vydal jsem se tedy při návratu opět do nejbližšího hobby shopu pro sadu nářadí, ať můžu v případě potřeby podobné opravy provést kdekoliv. A jak si tak sundávám kryt světlometu, zaparkovala poblíž mě tmavě stříbrná MX-5 (NB). S majitelem jsme se hned dali do řeči. Tahle auta jsou prostě kouzelná…
Od hobby shopu jsem spokojeně odjížděl se zcela funkčními světly. Pro příště jsem vybaven kompletní sadou nářadí i s ráčnou. Jen škoda, že mě až u výjezdu napadlo dokoupit právě nainstalovanou H4 žárovku.
Je čas na výlet! Píchnul jsem špendlíkem náhodně do mapy a nechal si navigací radit, kudy se vydat.
Před odjezdem jsem samozřejmě ještě překontroloval stav oleje. A samozřejmě byl stav děsivý. Následovalo dolití 400 ml oleje.
Výlet byl příjemný, jen metoda výběru destinace se ukázala jako nevhodná. Až při vystoupání do chatařské oblasti a absolvování jízdy po rozbitém asfaltu uzoučké silnice mi došlo, co se děje. Navigovali jsme k někomu na privátní zahradu po privátní (a neudržované) cestě. Nevadí, pořizujeme vrcholovou fotku z úspěšné výpravy a mizíme domů.
Od 22h jsme byli s Miatou na srazu MX-5. Sešlo se 18 posádek. Následovala nádherná noční projížďka Brnem, kdy všech 18 aut vydrželo jet společně asi 4 křižovatky. Na světlech u Mendlova náměstí nás rozdělila červená. Což bylo dobře, protože městem potom projížděly hned dva nezávislé kolony MX-5! Podívali jsme se dokonce i na kostkami vydlážděné náměstí Zelného trhu. Následně jsme se všichni sešli v Bohunicích a vyrazili na projížďku kolem Přehrady. Na závěr se při několika nepovedených pokusech zaparkovat (MX-5ky překvapivě hodně kloužou) se přijela podívat i městská policie.
Velmi příjemná akce.
Poprvé jsme vyrazili na skutečný, dlouhý výlet s Miatou. Cílem byl Zámek Hluboká v Jižních Čechách. Pár našich drobností na přespání bez problému zaplnilo kufr z 80 %.
Cesta byla příjemná, přestože měla Miata zakázáno jet moc divoce, aby nevyděsila pasažéra. Zcela neplánovaně jsme navštívili vodní elektrárnu Dalešice, později jsme zastavili u náhodného přístřešku a poobědvali.
Projížďka mezi jezery v okolí Třeboně byla malebná, nicméně zasekli jsme se v nehybné koloně, kterou vedl nadměrný náklad. Párkrát jsme při čekání vypnuli motor, aby neběžel zbytečně. Užívali jsme si slunce v autě bez střechy. Pak nás ale překvapilo poslední nastartování, když se kolona konečně rozjela — motor začal klepat. Zastavili jsme tedy u krajnice a zkoumali motor. Nic zvláštního jsme nenašli, prostě jen klepal (cvakal) motor a začal nepříjemně hodně kouřit.
Po chvíli odpočinku jsme změřili hladinu oleje a ouha, hladina byla téměř k nenalezení. Nervózně jsme tedy začali hledat nejbližší benzínku s 5W30 olejem. Naštěstí nebyla daleko a tak dostala Miata plnou dávku, tedy litr oleje.
Od doplnění oleje už motor předl jako dřív. Ulevilo se nám a po příjezdu jsme mohli jít v klidu objevovat město Hluboká nad Sázavou.
 |
 |
 |
Druhý den jsme provedli další kontrolu oleje a hladina nebyla nijak vysoko. Preventivně jsme se tedy stavili pro další litr oleje a hladinku zvedli o 350 ml.
Vzhledem k tomu, že nedávno měla Miata olej vyměněný, spotřeba bude skutečně obrovská. Více než litr na 1000 Km.
Kromě zámku v Hluboké jsme navštívili ještě jeden malebný zámek, tentokrát v Červené Lhotě.
Po cestě jsme se v protisměru potkali s jinou NA Miatou, instinktivně jsme se oba v tom krátkém okamžiku pozdravili mávnutím „nad střechou“. Tahle auta člověk už hledá naprosto instinktivně. Naštěstí to není tak těžké. Další posádka, která nás nadšeně zdravila (troubením), byla dvojice kabrioletů Škoda Felicia z 60. let. Jezdit kabriem jednoduše zvedá náladu.
Ke konci putování jsme pozorovali, že pravé zadní kolo repetetivně šustí. Zdá se, že brzdový kotouč „hází“ a odírá se o brzdové destičky. Po návratu jsem rovnou objednal nový.
Vyjeli jsme si na krátký večerní výlet s večeří v kufru. Po protažení kol na okreskách jsme zaparkovali u lesa a vydali se na piknik.
Po příjezdu jsem si všiml, že pravé zadní kolo doslova žhne, stačí stát poblíž a člověk cítí horko. Nejspíš něco s brzdami? Při jízdě jsem si všiml, že motor se zadrhává kdykoliv je mimo neutrál.
Konečně, konec Pleše!