Se střešní konstrukcí mimo auto se pracuje mnohem lépe, ale i tak je to pořádný kus železa a textilu. Při sundávání staré střechy bylo potřeba odlepit ji od kovové části a vyvrtat spoustu nýtů. Nejvíce jich bylo v okapové části, která odvádí déšť mimo auto.
Při pokusech sundat starou střechu jsem zkoušel skládací konstrukci rozšroubovat. Neznal jsem trik, jakým je střecha uchycená. Obsahuje několik šroubů a matic, které si o rozšroubování říkají. Špatný nápad. Vše je ve skutečnosti svařené dohromady. Rozšroubovat se to nedá a vlastně ani nemusí. Mě se po vynaložení dostatečné síly podařilo svár zlomit. Po chvíli beznaděje nastoupila snadná oprava: provrtat původní šroub a vložit do něj nový. Vše drží bez problému.
Na stranách střechy jsou umístěná ocelová lanka v plastovém obalu. Po 20 letech používání je na nich vidět opotřebení — obě mají prodřený obal od nýtu, kolem kterého neustále jezdí.
Střecha má zajímavý systém uchycení na konstrukci pomocí látkových pásů, které jsou zakončené plastovým proužkem. Ten lze zachytit do ocelové drážky na příčné tyči konstrukce. Po dlouhém a sprostém zápasu jsem odhalil, jak na instalaci: střechu položit na konstrukci, látkový pás mít co nejvolněji u ocelové drážky a do ní zasunout plastový proužek. To se podaří jen při určitém úhlu, kterého nelze po napnutí střechy už dosáhnout. Střecha se tak sama nesvlékne ani když se složí. Zasunovací pásy jsou na střeše tři, je potřeba začít od zadního, který má navíc suchý zip. Potom je třeba postupovat směrem k přednímu pásu. Až na konec zapnout suchý zip, který střechu natáhne a udrží navlečenou.
Poslední krok před vrácením střechy do auta je zalepení přední části. Původní střecha byla lepena na několika bodech, náhradní už stačí přilepit jen vepředu. Sehnal jsem si dvousložkové, „extra silné“ lepidlo odolné vodě, aplikoval na rám, přitlačil pomocí svorek a nechal zrát. Síla lepidla mě nijak nenadchla, ale zdá se, že vše drží dostatečně. Konstrukce má značnou toleranci ke kvalitě lepení.
V příštím díle: instalace střechy do auta!
