Mazda MX-5 si vede deníček
Krajně nepravděpodobné situace, kdy je potřeba něco opravit.
Z Velké Británie dorazila kompletní sada náhradních odrazek. Je na čase doplnit chybějící díl na pravé zadní straně. Stačilo jednoduše našroubovat na místo původní. Do budoucna mi zůstávají 3 další odrazky, jedna zadní a dvě přední. Snad je nebudu potřebovat.
Po včerejším výletu bylo potřeba karoserii co nejdřív ochránit před vlivy počasí. Odhalený kov by dlouho nepřežil. Pustil jsem se tedy do vyklepání oblouku u pravého zadního kola, aby se dal blatník připevnit na původní místo. Po deformaci se mu úplně nechtělo správně přilnout ke zbytku auta.
Do vyklepávání zbytku karoserie jsem se neodvážil, možná později. Odbrousil jsem černé čáry a vše omyl. Nastříkal jsem základovou barvu, lehce ji opět přebrousil a podobným stylem jsem pokračoval s třemi vrstvami červené barvy. Vše zakončily dvě vrstvy průhledného laku a trocha leštěnky.
Ve výsledku to nedopadlo nejhůře. Zatím se s novým tvarem auta spokojím. Do očí to úplně nebije. Přes léto bych se mohl pokusit o návrat k původním liniím.
Začátek sezóny 2019 už je za rohem, venku začíná být krásně. Čas nachystat Miatu.
Auto jsem vyprostil z ochranné plachty, očistil karoserii, vysál a vymetl kabinu. Dokonce i motor jsem přečistil, protože i to dělá z jízdy větší radost. Zima pod plachtou není ideální – na kovu se tvoří nepříjemný povlak. Lepší by bylo mít garáž (ale kde ji vzít?).
Přes zimu jsem v očekávání dalších jízd sehnal náhradní svorky autobaterie. Ty původní už na první pohled dosloužily. Opotřebení a koroze udělala svoje. Kromě svorek jsem nahradil i gumový kryt kladné svorky. Samozřejmě v ladící červené barvě! V průběhu instalace jsem doplnil náboj autobaterie, aby nic nebránilo dalšímu výletu.
Při prohlídce motoru jsem narazil na olej. Někde v přední části motoru prolínal. S ohledem na nedávnou generálku motoru mi to bylo podezřelé, takže následoval další výlet za mechanikem.
A opravdu, chyba byla v guferu vačkové hřídele u řidiče. Buď to byl špatný kus, nebo bylo gufero špatně nasazeno, každopádně protékalo. Proběhla tedy výměna a motor už je v suchu.
Mechanik ještě přetestoval předstih motoru a objevil, že byl špatně nastavený. Místo 10 stupnů byl na 7 stupních. Po seštelování na 10 stupňů už motor běží krásně, klidně a hladce.
Konečně je vše opraveno! Sice na samém konci sezóny, ale je opraveno.
Dnes ráno jsem se s hrůzou probudil ze snu, že je venku mlha a já nemohu na výlet s Miatou, protože její mlhovka nesvítí. Jaké pak bylo moje zděšení, když venku skutečně mlha byla!
S multimetrem v ruce jsem se vydal zkoušet kabeláž zadní mlhovky. Ukostření, zapojení konektorů, stav pojistky vzadu u baterky i vepředu pod volantem byl v pořádku. Dokonce jsem zkoušel i odpor v přívodních kabelech napříč autem a prozkoušel jsem i přepínač na palubní desce. Vše se zdálo být v pořádku. A přesto žárovka nesvítila.
Jako zoufalý poslední pokus jsem ještě vyměnil žárovku samotnou, přestože byla při nedávné instalaci úplně nová a vzhled tomu také odpovídal. Překvapivě se mlhovka konečně rozsvítila. Podařilo se mi tedy koupit vadnou žárovku (a zabít několik hodin zkoumáním závady). Každopádně mlhovka je konečně funkční.
Pro dotažení k dokonalosti jsem plastový kryt mlhovky ještě přebrousil papírem P2000 a přestříkal průhledným lakem. Podobně jako u osvětlení registrační značky, kryt už začínal být matný, neprůhledný a zašlý. Teď se zdá opět jako nový.
Po dlouhém čekání konečně dorazil poštou náhradní PCV ventil. Šlo o použitou součástku z jiné 1.8l MX-5 (verze 1.6l podle všeho používá jinou hadici). Náhradní ventil jsem přezkoušel a skutečně, v jednom směru vzduch propouští a v druhém ne. Nainstaloval jsem ho do motoru, padl jako ulitý. Na běh to dle očekávání nemělo nejmenší vliv.
Kromě ventilu mi poštou dorazila i indukční časovací pistole, takže jsem konečně mohl vyzkoušet, jestli je motor správně seřízený. Tovární nastavení časování zážehu je 10 stupňů před nejvyšší polohou pístu (Top Dead Center, TDC). Častým vylepšením výkonu bývá změna časování na 12 nebo 14 stupňů. Přesné časování se mi moc určit nepodařilo. Motor lehce kolísá a časování tak trochu „skáče“. Nicméně se hodnota zdála ve správném rozmezí a tedy v pořádku.
Miata se konečně po měsíci vrátila od mechanika. Motor se dočkal potřebných oprav, aby už nepil olej po litrech a za autem nezůstával oblak modrého kouře. Vybrousili motor, vyměnili těsnění válců (3. válec netěsnil a protékal přes něj olej), vyměnili rozvodový řemen, udělali geometrii.
V rámci broušení se podařilo ulomit vzduchový(?) senzor. Ten je teď také zcela nový.
To vše v rámci 30 hodin práce.
Následujících 5 tisíc km nesmím překračovat 4 tisíce otáček, než se motor zajede a vše si sedne. S aktuálním ročním nájezdem to odpovídá několika rokům ježdění…
Centrální zamykání jsem nainstaloval i do pravých dveří. Vše probíhalo podobně jako levá strana. Jediná zajímavost je, že pravé dveře byly rozebrané poprvé, ochranná fólie byla naprosto čistá, stejně tak černé lepidlo bylo doposud netknuté. Mám drobné podezření, jestli jedna nebo druhá strana dveří nebyla měněná. Levá strana má dokonce lehce odlišný odstín červené proti zbytku auta. Stejně tak se mi zdá, že dveře nepřiléhají dokonale k okolním panelům karoserie.
Vyrazil jsem na otočku na Hálův mlýn. Hned v prvních zatáčkách jsem litoval, že jsem si včera nedal více práce s uchycením jednotky centrálního zamykání. Kabeláž se uvolnila a překážela mi při práci s pedály.
S vypětím všech sil (a třemi přestávkami na zamotání kabelů mimo pedály) jsem dorazil k hobby shopu po cestě. Odskočil jsem si koupit kus drátu a kleště. Základní výbava na drobné opravy u cesty, ať už jde o uvolněné kabely, nebo upadlý výfuk. Dočasná oprava byla úspěšná, cesta mohla pokračovat.
Už ze zvyku jsem při jízdě kontroloval svůj odraz v lesklé karoserii umytějších aut přede mnou. Při třetím negativním nálezu levého světla jsem usoudil, že musela prasknout žárovka. Vybaven sadou náhradních žárovek jsem se rozhodl situaci napravit co nejdříve, ať si nedělám ostudu. Jenže ouha, bez šroubováku ani žárovku nevyměníš!
Vydal jsem se tedy při návratu opět do nejbližšího hobby shopu pro sadu nářadí, ať můžu v případě potřeby podobné opravy provést kdekoliv. A jak si tak sundávám kryt světlometu, zaparkovala poblíž mě tmavě stříbrná MX-5 (NB). S majitelem jsme se hned dali do řeči. Tahle auta jsou prostě kouzelná…
Od hobby shopu jsem spokojeně odjížděl se zcela funkčními světly. Pro příště jsem vybaven kompletní sadou nářadí i s ráčnou. Jen škoda, že mě až u výjezdu napadlo dokoupit právě nainstalovanou H4 žárovku.
Další den prací na dveřích Miaty. Pro odreagování jsem si pod rádio nainstaloval drobný přepínač, který ovládá elektrickou anténu. Přesněji zakazuje automatické vysouvání antény. Kromě děsivé představy, že se mi anténa poškodí jako předchozímu majiteli (byla ohnutá), mi vadí neustálý chod motoru antény při každém zapnutí a vypnutí zapalování.
Včerejší boj s dveřním kolíkem jsem s pomocí kladiva vyhrál, pro budoucí generace jsem při skládání nanesl štědrou vrstvu maziva.
Pro instalaci motoru centrálního zamykání jsem zvolil nevyužitý výřez v přední části dveří. Zdá se, jako by sem patřil, nebylo ani potřeba vrtat moc děr. Největší problém bylo najít vhodný tvar a umístění drátu centrálního zamykání, aby se o nic netřel, nepřekážel a přitom spolehlivě ovládal zámek.
Úprava geometrie kolejnic okna probíhala podle Chytré knížky. Každý rozměr ovládají dva velké šrouby na různých místech dveří. Po uvolnění je lze trochu posunout a opět utáhnout. Elektrické okno tak konečně přestalo tlačit do sloupku pevného okna dveří a začalo se korektně zasouvat.
V rámci prací na dveřích a zámku jsem promazal zámkový mechanismus, aby neměl motor tolik práce. Pár střiků silikonu vše trochu uvolnilo.
Při prověřování centrálu jsem si všiml, že motor se chová obráceně, než bych čekal. Zamknutí na ovladači dveře odemklo a opačně. Prohodil jsem tedy kabely motoru a vše se vyřešilo (viz obrázek).
Vzhledem ke špatnému stavu ručky levých dveří a především kvůli nedostatku místa na nohy jsem se rozhodl nainstalovat DIY popruh. Konečně mě tak nic netlačí do kolena!
Pro plnou instalaci centrálního zamykání bylo ještě potřeba k ovládací jednotce připojit blinkry. Auto tak může dávat zpětnou vazbu o stavu zamknutí. Navíc je to užitečné při hledání vlastního auta na srazech. Pod volantem se nachází ovládací skříňka blinkrů. Stačilo tedy obnažit dva dráty pro levou a pravou stranu auta a připájet k drátům vedoucím do centrálu. Přesněji to stačilo udělat 3x, až byl konečně spoj dostatečně pevný a především funkční.
A teď už jen vše vyzkoušet v provozu!