Na mapách jsem si vybral náhodný bod zájmu a vyrazil. Cesta byla příjemná, až těsně ke konci nás navigace směrovala na podivnou štěrkovou cestu. Tam jsem zastavil a zvažoval, jestli pokračovat. Pěšky se mi ale nechtělo, takže jsme pokračovali v jízdě. Za zatáčkou štěrk zmizel a nahradilo ho autentické „včera pršelo a v lese to jen tak nevyschne“ bláto. Otáčet se přece už ale nebudeme. Za další zatáčkou jsme velmi překvapili místího, který zrovna nakládal dříví na vozík zapřažený za pro bláto mnohem vhodnější Škodu 120. Alespoň nás bude moct někdo vytáhnout, až zapadneme.
Nakonec jsme k cíli dorazili úspěšně. Společně se skupinkou terénních čtyřkolek, jejichž řidiči si určitě připadali hloupě, že tak přehnali volbu vozítek, když tam dojede kdejaký kabriolet.
Cestou zpět jsme se vydali po jiné „silnici“, která byla spíše plná děr a kaluží než bláta. Poučení pro příště: v mapách studovat i letecké snímky!